Král na oslíku

1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky

2 a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

3 Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“

4 To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:

5 „Povězte Dceři sionské:

Hle, tvůj král přichází k tobě,

mírný, sedící na oslu,

na oslíku, osličím hříbátku.“

6 Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal.

7 Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně.

8 Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu.

9 Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly:

„Hosana,Synu Davidův!“

„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“

„Hosana na výsostech!“

10 Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: „Kdo to je?“

11 „Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“

Doupě lupičů

12 Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic

13 se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“

14 V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil.

15 Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: „Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se.

16 „Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho.

„Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu‘?“

17 Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.

Uschlý fíkovník

18 Za svítání cestou zpět do města dostal hlad.

19 Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.

20 Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“

21 Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to.

22 Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“

Jakým právem

23 Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

24 „Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám.

25 Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“

Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘

26 Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“

27 Nakonec mu řekli: „Nevíme.“

„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

O dvou synech

28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘

29 Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel.

30 Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel.

31 Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“

„Ten první,“ řekli.

Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi.

32 Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“

O zlých vinařích

33 „Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž.Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu.

34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu.

35 Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali.

36 Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.

37 Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘

38 Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘

39 Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili.

40 Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“

41 Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“

42 Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech?

‚Kámen staviteli zavržený

stal se kamenem úhelným.

Sám Hospodin to učinil

a v našich očích je to div.‘

43 Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce.

44 Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“

45 Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich,

46 a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.

—https://d1b84921e69nmq.cloudfront.net/39/32k/MAT/21-10f7a65c6c2516d40d0f319875614854.mp3?version_id=15—