1 Slovo Hospodinovo, které dostal Micheáš Morešetský za vlády judských králů Jotama, Achaze a Ezechiáše– to, co přijal ve vidění o Samaří a Jeruzalémě.

2 Slyšte, všechny národy,

naslouchej, země i všichni v ní!

Panovník Hospodin teď proti vám svědčí,

Panovník z chrámu své svatosti.

Hospodin přichází

3 Hle – Hospodin opouští svůj příbytek,

už sestupuje, šlape po výšinách země!

4 Hory se pod ním rozpouštějí,

rozvírají se rokliny,

podobají se vosku v ohni,

vodě stékající horským úbočím.

5 A to vše kvůli Jákobově vzpouře,

kvůli hříchům domu Izraele.

Co je Jákobova vzpoura?

Kdo jiný než Samaří?

Co jsou obětní výšiny Judy?

Jeruzalém – kdo jiný?

6 „Proto Samaří obrátím v kupu sutin,

místo vhodné tak pro vinici.

Její kameny svalím do údolí,

obnažím její základy.

7 Všechny její modly budou rozbity,

všechny její výdělky ohněm spáleny,

všechny její sochy zpustoším.

Co si vydělala na nevěstčích poplatcích,

tím se znovu bude platit za nevěstky.“

Soud nad Judou

8 Proto naříkám a běduji,

vysvlečen chodím, bosý.

Jako šakali musím výt

a kvílím jako pštrosi.

9 Nezhojitelná rána Samaří

totiž postihla i Judu.

Až k samé bráně zasáhla můj lid,

až k Jeruzalému!

10 Nemluvte o tom v Gatu,

už ani neplakejte.

V Bet-ofře (v tom Domě prachu)

se v prachu svíjejte.

11 Rozšafní obyvatelé Šafíru,

táhněte v hanbě a nahotě!

Obyvatelé Ceananu nevyjdou více,

útulný Bet-ecel pláče;

oporu v něm už nemáte.

12 Obyvatelé Marotu jen trnou,

čekají, kdy přijde úleva;

Hospodin ale seslal pohromu

k bráně Jeruzaléma.

13 Do vozů zapřahejte rychle,

obyvatelé Lachiše!

Zde začal hřích Dcery sionské,

zde je zdroj vzpoury Izraele.

14 S Morešet-gatem rozluč se,

jako když otec dává věno nevěstě.

V domech Achzibu, ach, zebe

zklamání králů Izraele!

15 Přivedu na vás dobyvatele,

obyvatelé Mareše!

Urození z Izraele půjdou maršem

do adulamské jeskyně.

16 Ohol si hlavu ve smutku

nad svými hýčkanými syny.

Pořiď si lysinu jako sup –

odejdou ti do vyhnanství!