Obvinění izraelských vůdců

1 Řekl jsem:

„Slyšte, vy přední v Jákobovi,

vůdcové domu Izraele:

Nemáte snad znát právo,

2 vy, kdo nenávidíte dobro a milujete zlo;

vy, kdo stahujete lidi z kůže

a maso z kostí trháte;

3 vy, kdo maso mého lidu hryžete,

odíráte je z kůže a jejich kosti lámete;

vy, kdo je porcujete jako do hrnce

a jako maso do kotle?“

4 K Hospodinu pak budou volat,

ale nevyslyší je.

V ten čas před nimi skryje tvář,

protože jednali tak zle.

5 Toto praví Hospodin o prorocích,

kteří svádějí můj lid:

„Když dostanou dobře najíst,

hlásají: ‚Blahobyt!‘

Kdo je však nenakrmí,

proti tomu jdou do války.

6 A proto na vás přijde noc – už žádná vidění;

temno a žádné věštění.

Slunce zapadne nad těmi proroky,

den se nad nimi zatemní.

7 Vidoucí budou zahanbeni,

věštci se zastydí,

všichni si studem tváře zakryjí,

protože jim Bůh neodpoví.“

8 Já jsem však naplněn mocí,

Duchem Hospodinovým,

spravedlností a smělostí,

abych Jákobovi jeho vzpouru oznámil

a Izraeli jeho hřích.

9 Slyšte to, vy přední v domě Jákobově,

vůdcové domu Izraele,

vy, kdo pohrdáte právem

a všechno rovné křivíte;

10 vy, kdo budujete Sion krví

a Jeruzalém příkořím:

11 Jeho vládci soudí za úplatky,

jeho kněží učí za odměny,

za peníze věští jeho proroci.

Přitom spoléhají na Hospodina se slovy:

„Copak vprostřed nás není Hospodin?

Nepřijde na nás žádné neštěstí!“

12 Nuže, právě kvůli vám

bude Sion jak pole rozorán!

Z Jeruzaléma bude trosek hromada

a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina!