Na horu Hospodinovu

1 V posledních dnech se přihodí,

že hora Hospodinova domu bude čnít

nad horské vrcholy,

vysoko nad všechny výšiny.

Pohrnou se k ní lidské zástupy,

2 mnohé národy půjdou se slovy:

„Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu,

k Bohu Jákobovu – do jeho domu!

Bude nás vyučovat cestám svým

a my budeme chodit jeho stezkami.“

Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení,

z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.

3 On bude soudit lidské zástupy,

napraví i daleké mocné národy.

Tehdy ze svých mečů ukují pluhy

a ze svých kopí srpy.

Národ proti národu nepozvedne meč,

už nikdy se nebudou chystat do boje.

4 Každý usedne ve stínu svého révoví,

každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nezděsí –

tak promluvila ústa Hospodina zástupů.

5 Všechny národy následují

každý jméno svých bohů;

my však následujeme jméno Hospodina,

našeho Boha na věky věků!

Příslib záchrany

6 V onen den, praví Hospodin,

posbírám kulhavé a zahnané shromáždím –

ty, jež jsem předtím ranil neštěstím.

7 Kulhavou obdařím potomky,

ze zahnané učiním mocný lid

a Hospodin bude kralovat nad nimi

na hoře Sion od toho dne až navěky.

8 Migdal-edere, ty Věži stáda,

pahorku Dcery sionské,

k tobě se navrátí dávná vláda,

království Dcery jeruzalémské.

9 Proč tedy teď tak běduješ?

Což s tebou není Král?

Copak zahynul tvůj Rádce,

že máš bolesti jako rodička?

10 Svíjej se, Dcero sionská,

v bolestech jako rodička,

protože musíš odejít z města

a budeš venku nocovat.

Až do Babylonu musíš jít

a tam dojdeš záchrany;

tam tě Hospodin vykoupí

z nepřátelského sevření.

11 Teď se proti tobě sbírají

mnohé národy se slovy:

„Jen ať je Sion znesvěcen!

Kochejme se tím pohledem!“

12 Oni však netuší,

jak smýšlí Hospodin;

nechápou jeho plán,

že je sbírá jak snopy na svůj mlat.

13 Vstaň a mlať, Dcero sionská,

vždyť ti dám roh ze železa

a z bronzu kopyta!

Rozdrtíš mnohé národy,

zasvětíš Hospodinu jejich zisk

a Pánu vší země jejich bohatství.

14 Teď se šikuj, Dcero šiků,

vždyť jsme v obležení.

Soudce Izraele budou bít

holí do tváří!