Bude konec hostinám

1 Běda těm, kdo mají na Sionu klid,

běda sebejistým na hoře Samaří!

Máte se za výkvět prvního mezi národy,

celý dům Izraele chodí za vámi.

2 Na Kalne se jděte podívat

a odtud na Veliký Chamát

a pak dolů na filištínský Gat.

Jste lepší než tato království?

Mají snad větší území než vy?

3 Zlý den byste chtěli odvrátit,

nastolujete však násilí.

4 Vyleháváte na lůžkách slonových,

povalujete se na svých polštářích.

Cpete se výběrovým skopovým

a nejšťavnatějším telecím.

5 Vyjete u loutny, jako byste byli David,

loudíte tóny na hudebních nástrojích.

6 Pijete víno plnými miskami,

mažete se nejjemnějšími oleji

a zkáza Josefa vás vůbec netrápí.

7 Proto budete vyhnáni mezi prvními,

bude konec vašim hostinám i válení!

Jákobova pýcha

8 Panovník Hospodin přísahá sám při sobě – Hospodin, Bůh zástupů, prohlašuje:

Z Jákobovy pýchy se mi dělá špatně,

jeho paláce jsou mi odporné.

Proto to město vydám v plen

i se vším, co je v něm!

9 Zbude-li v jediném domě jen deset lidí, zemřou i ti.

10 Přijde-li příbuzný, aby vynesl a spálil jejich ostatky, a najde někoho, kdo se tam v koutku skryl, zeptá se: „Je s tebou ještě někdo?“ „Nikdo,“ hlesne on. A tehdy řekne: „Tiše! Ať ani nezmíníme Hospodinovo jméno!“

11 Hle, Hospodin dává rozkazy –

rozbije veliký dům na kusy

a malý domek na třísky!

12 Dokážou koně běžet po skále?

Dá se snad s voly orat moře?

Vy jste však dokázali obrátit právo v jed

a ovoce spravedlnosti v pelyněk –

13 vy, kdo jásáte radostí

nad Lo-debarem nicotným

a říkáte: „Nedobyli jsme svými silami

ten mocný Karnajim?“

14 Hle, dome Izraele, jsem to já,

praví Hospodin, Bůh zástupů,

kdo vzbudí proti vám

národ, který vás bude utlačovat

od Lebo-chamátu až po údolí Arava!