Slovo judským králům

1 Tak praví Hospodin: „Sestup do paláce judského krále a vyřiď tam toto slovo:

2 Králi judský, který sedíš na Davidově trůnu, slyš slovo Hospodinovo – ty, tvoji dvořané i tvůj lid, vy, kteří vcházíte těmito branami.

3 Tak praví Hospodin: Jednejte poctivě a spravedlivě! Zachraňujte okrádaného z rukou utlačitele! Přistěhovalcům, sirotkům a vdovám neubližujte! Nechovejte se násilně! Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev!

4 Pokud se opravdu zařídíte podle těchto slov, budou branami tohoto paláce vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních a s nimi jejich dvořané i lid.

5 Pokud však tato slova neposlechnete, pak přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že z tohoto paláce zbudou jen trosky.“

6 Toto praví Hospodin o domu judského krále:

„Jsi pro mě jako Gileád,

jako libanonský vrcholek.

Zbude z tebe však jen pustina,

města bez obyvatel.

7 Pošlu proti tobě ničitele,

každého v plné zbroji;

zporážejí ty tvé skvělé cedry

a naházejí do ohně!

8 Až budou lidé z mnoha národů procházet kolem tohoto města, budou se jeden druhého ptát: ‚Proč to Hospodin tomuto velikému městu provedl?‘

9 A dostanou odpověď: ‚Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se cizím bohům a sloužili jim.‘“

10 Neplačte nad mrtvým,

nenaříkejte pro něj;

plačte však nad tím,

který odchází,

protože už se nevrátí

a nespatří rodnou zem.

11 Toto praví Hospodin o Šalumovi,synu Jošiášovu, jenž se stal judským králem po svém otci Jošiášovi, ale musel odsud odejít: „Už se sem nevrátí.

12 Zemře tam, kam ho odvlekli, a tuto zem už nikdy nespatří.“

13 „Běda tomu, kdo si staví palác,

ale ne spravedlností;

tomu, kdo buduje horní patra,

ale bezprávím;

tomu, kdo nechá bližního dřít zdarma

a za práci mu neplatí!

14 Říká: ‚Postavím si velký palác

a v něm prostorné komnaty;

prorazím do něj okna,

obložím cedrem a natřu červení.‘

15 Copak tě dělá králem,

že máš víc cedru než ostatní?

Copak tvůj otec

neměl co jíst a pít?

Jednal však poctivě a spravedlivě,

a tak se mu vedlo dobře.

16 Hájil práva chudých a ubohých –

tehdy bývalo dobře!

To totiž znamená znát mě,

praví Hospodin.

17 Ty ale nemáš oči ani srdce

než pro svůj mrzký zisk;

zajímá tě jen vraždit nevinné,

vydírání a násilí.“

18 Toto praví Hospodin o judském králi Joakimovi, synu Jošiášovu:

„Nebudou ho oplakávat:

‚Ach bratře, ach sestro!‘

Nebudou ho oplakávat:

‚Ach pane, ach veličenstvo!‘

19 Pohřbí ho tak jako osla –

vyvlečou ho ven a pohodí

někam za brány Jeruzaléma.“

20 „Vystoupej na Libanon, dcero, křič,

z Bášanu ať tvůj hlas zní,

z Abarimu vykřikni nad svými milenci,

neboť jsou všichni rozdrceni!

21 Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid,

říkala jsi ale: ‚Nechci poslouchat!‘

Tak je to s tebou už od mládí,

že neslyšíš můj hlas.

22 Všechny ty tvé pastýře vítr požene,

tví milenci půjdou do zajetí;

tehdy se konečně budeš hanbit a stydět

za všechny své špatnosti.

23 Uvelebila ses v Libanonu,

v hnízdečku mezi cedrovím;

budeš však sténat jako při porodu,

jako rodička se budeš svíjet bolestí!“

24 „Jakože jsem živ, praví Hospodin, i kdybys byl, judský králi Jekoniáši,synu Joakimův, pečetním prstenem na mé pravici, i odtud bych tě strhl!

25 Vydám tě do rukou těch, kdo pasou po tvém životě, do rukou těch, ze kterých máš děs, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou Babyloňanů.

26 Tebe i tvou rodnou matku odvrhnu do cizí země, v níž jste se nenarodili, a tam zemřete.

27 Do své vytoužené země se nikdy nevrátíte.“

28 Je snad Jekoniáš nějaký zahozený střep?

Hrnec, který nikdo nechce?

Proč jsou tedy zavrženi on i jeho potomci,

odmrštěni do země, kterou neznali?

29 Ach země, země, země!

Slyš slovo Hospodinovo!

30 Tak praví Hospodin:

„Zapište ho jako muže bez dětí,

jako někoho, komu se v životě nedařilo.

Nikomu z jeho potomků se nezdaří

usednout na trůn Davidův

a vládnout nad Judou.“