1 Kdo uvěřil naší zprávě?

Komu se zjevila Hospodinova paže?

2 Vyrostl před ním jako proutek,

jako kořínek ze země vyprahlé.

Nebyl nápadný ani honosný,

abychom na něj hleděli,

nebylo na něm vidět nic,

proč bychom po něm toužili.

3 Opovržený a opuštěný lidmi,

muž utrpení a znalý bolestí,

jako ten, před kterým tvář si zakrývají,

opovržený –

proč bychom si ho všímali?

4 Bolesti, jež nesl, však byly naše,

naše utrpení vzal na sebe!

My jsme se ale domnívali,

že je od Boha trestán, bit a pokořen.

5 On však byl proboden naším proviněním,

našimi vinami trýzněn byl;

pro naše blaho snášel potrestání –

byli jsme uzdraveni jeho ranami!

6 My všichni jsme jako ovce zabloudili,

každý se na svou cestu obrátil,

Hospodin ale uvalil na něj

provinění nás všech.

7 Byl zmučen, a přestože trpěl,

ústa neotevřel.

Na smrt byl veden jako beránek,

jak ovce před střihači oněměl,

ústa neotevřel.

8 Vzali jej, aby byl zadržen a souzen;

kdo z jeho současníků na to pomyslel?

Byl totiž vyťat ze země živých,

proviněním mého lidu raněn byl.

9 Ač měl být pohřben se zločinci,

octl se v hroběs boháčem;

nikdy se totiž nedopustil křivdy

a v ústech neměl žádnou lest.

10 Hospodinovou vůlí však bylo trýznit jej,

ranit jej trápením:

Za vinu když sám sebe obětuje,

uvidí potomstvo, bude dlouho živ

a Hospodinova vůle skrze něj

se zdárně naplní.

11 Po svém utrpení však světlouvidí

a bude nasycen.

Můj spravedlivý služebník mnohé ospravedlní;

jejich viny vezme na sebe.

12 A proto mu dávám podíl s mnohými,

aby se s nesčíslnými dělil o kořist,

protože sám sebe vydal smrti

a počítal se mezi viníky.

On to byl, kdo nesl hřích mnohých

a za viníky se postavil.