Půst, který se líbí mně

1 Křič z plna hrdla, ze všech sil,

pozvedni hlas jako polnici.

Ohlas mému lidu jeho provinění,

domu Jákobovu jeho hřích.

2 Den co den mě prý hledají,

mé cesty by rádi poznali!

Jako národ, jenž se spravedlivě chová

a neopouští zákony svého Boha,

tak mě žádají o spravedlivé soudy,

rádi by byli v Boží blízkosti!

3 Říkají: „Proč se postíme,

když se na to nedíváš?

Pokořujeme se hladem,

a ty si toho nevšímáš?“

Jen se podívejte –

v postní den si děláte, co chcete,

všechny své dělníky ale honíte.

4 Vaše půsty působí jen sváry a rozbroje,

vaše krutá pěst dopadá na druhé.

Nemůžete se postit tak jako dnes,

abyste byli vyslyšeni v nebi nahoře!

5 To že je půst, který se líbí mně?

Den, kdy má člověk hladovět?

Kdy má jak rákos hlavu naklánět

a stlát si pytlem a popelem?

Jak můžeš tohle nazývat postem,

dnem, který má Hospodin v oblibě?

6 Není snad toto půst, který se líbí mě –

uvolnit ty, kdo jsou v krutých okovech,

rozvázat ty, kdo vězí v provazech,

propustit utlačované jako svobodné,

takže každé jho zlomíte?

7 Nemáš se raději s hladovým o chléb podělit,

ubohým bezdomovcům svůj dům otevřít?

Když vidíš nahého, nemáš jej přiodít,

přestat být netečný k vlastním příbuzným?

8 Tehdy jak svítání tvé světlo vytryskne

a tvé zdraví rychle rozkvete;

tvá spravedlnost tě bude předcházet

a Hospodinova sláva tvé řady uzavře.

9 Tehdy zavoláš a Hospodin vyslyší tě;

o pomoc vykřikneš a řekne: Jsem zde!

Když ze svého středu útlak odvrhneš,

ukazování prstem a řeči zlé,

10 hladovému když se štědře nabídneš

a nasytíš duše ztrápené,

tehdy tvé světlo vzejde v temnotě

a tvá noc bude jako poledne.

11 Tehdy tě Hospodin stále povede,

nasytí tvou duši i v zemi vyprahlé

a tvým kostem dodá na síle.

Budeš se podobat zavlažené zahradě,

budeš jako pramen, jehož voda nevyschne.

12 Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny;

základy minulých pokolení znovu vystavíš.

Budou tě nazývat stavitelem zbořenin

a obnovitelem cest, aby se dalo žít.

13 Když se tvá noha vyhne sobotě,

aby sis v můj svatý den nedělal, co chceš,

když budeš sobotu nazývat svým blahem,

Hospodinovým svatým a slavným dnem,

a budeš ji slavit tak, že upustíš od svých cest,

aby sis nedělal, co chceš,

a s řečmi přestaneš,

14 tehdy v Hospodinu rozkoš nalezneš

a já tě dovedu na výšiny země,

abys užíval dědictví svého otce Jákoba.

Tak promluvila ústa Hospodinova.