1 Kam odešel tvůj miláček,

ty nejkrásnější z žen?

Kam se obrátil tvůj miláček,

abychom jej s tebou hledali?

2 Můj milý sešel do své zahrady

k záhonům koření,

aby své stádo pásl v zahradách

a sbíral lilie.

3 Já patřím svému milému a můj milý je můj,

když pase v liliích.

4 Jak Tirsa jsi krásná, lásko má,

jak Jeruzalém líbezná,

jak hvězdné šiky úchvatná!

5 Své oči odvrať ode mě,

vždyť už jsem jimi přemožen!

Tvé vlasy jsou jak stádo koz,

jež sbíhá z gileádských hor.

6 Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích,

když vycházejí z koupadla:

jak párky dvojčat kráčejí,

ani jediné nechybí.

7 Jak plátky granátových jablek

jsou pod závojem spánky tvé.

8 Byť na šedesát bylo královen,

konkubín osmdesát

a panen bezpočtu,

9 jediná je však holubička má, má dokonalá,

své matky dcera jediná,

svojí rodičkou hýčkaná!

Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí,

královny i konkubíny chválu vzdávají:

10 Kdopak to září jako jitřenka?

Jak luna překrásná,

čistá jak slunce zář,

jak hvězdné šiky úchvatná!

11 Do sadu ořešáků sešel jsem

spatřit, co raší v údolí,

zda pučí réva, pohlédnout,

jabloně granátové zda rozkvetly.

12 A hle, než nadál jsem se,

posadila mě do vozů knížecích!