Kazatel 5

1 Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.

2 Z množství práce jsou těžké sny,

množstvím slov mluví hlupáci.

3 Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit;hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň!

4 Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil.

5 Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?

6 Množství snů je pouhá marnost,

stejně tak spousta slov –

proto se Boha boj!

Peněz se nenasytíš

7 Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi.

8 Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.

9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí;

kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost.

I to je marnost.

10 Větší majetek živí víc lidí,

co z něj tedy má jeho majitel?

Je to jen pastva pro oči.

11 Kdo pracoval, ten sladce spí,

ať jedl málo nebo moc;

boháč však nespí pro sytost.

Jak přišel, tak odchází

12 Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí.

13 Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic.

14 Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění.

15 To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem?

16 Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!

17 A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem.

18 Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar!

19 Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.