Hostina moudrosti a tuposti

1 Moudrost si vystavěla dům,

sedm tesaných sloupů vztyčila.

2 Dobytče porazila, víno nalila,

už také prostřela svůj stůl.

3 Děvečky vyslala

a volá na městských výšinách:

4 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“

Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:

5 „Pojďte a jezte na mých hodech,

popijte víno, jež jsem nalila.

6 Opusťte hloupost a konečně žijte,

cestou rozumnosti se vydejte!“

7 Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku,

kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.

8 Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl;

pokárej moudrého – bude tě milovat.

9 Poděl se s moudrým a ještě zmoudří,

pouč spravedlivého a bude znalejší.

10 Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu,

v poznání Svatého je rozumnost.

11 Taktose tvé dny rozmnoží,

léta života ti přibudou.

12 Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti,

jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.

13 Paní Tupost dělá veliký povyk,

je hloupost sama, neví vůbec nic.

14 U dveří svého domu vysedává,

na křesle na městských výšinách.

15 Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou,

kdo po svých stezkách přímě kráčejí:

16 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“

Všechny nerozumné vyzývá:

17 „Kradená voda je tak sladká,

zakázaný pokrm tolik příjemný!“

18 Netuší hňup, že podsvětí jej čeká:

v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!