1 Žalm Davidův.

Hospodin je mé světlo a má spása,

koho bych se měl bát?

Hospodin je síla mého života,

z koho bych měl mít strach?

2 Když na mě útokem táhnou bídáci,

aby mé tělo zhltali,

moji nepřátelé a mí protivníci

sami vrávorají a padají.

3 I když se proti mně vojsko utáboří,

mé srdce se toho neleká;

i kdyby proti mně vypukla válka,

i tehdy se budu spoléhat.

4 Žádal jsem Hospodina o jediné,

po tom jsem toužit nikdy nepřestal:

Abych směl zůstávat v jeho domě

po všechny dny svého života,

abych se kochal v Hospodinově kráse

a v jeho chrámě jej hledal.

5 Neboť mě skryje ve svém příbytku,

když nastane zlý den,

schová mě ve skrýši svého stanu

a na skálu mě vyzdvihne.

6 Tehdy má hlava bude vyvýšena

nad mé nepřátele ze všech stran;

v jeho stanu budu s jásotem obětovat,

Hospodinu budu zpívat a hrát!

7 Slyš mě, Hospodine, hlasitě volám,

smiluj se nade mnou, vyslyš mě.

8 O tobě přemítá mé srdce,

že říkáš: „Hledejte mou tvář!“

Tvou tvář tedy hledám, Hospodine,

9 neskrývej přede mnou svou tvář!

Svého služebníka v hněvu neodmítej,

býval jsi přece mou pomocí!

Nenechávej mě a neopouštěj,

Bože mé záchrany!

10 Můj otec i matka mě sice opustili,

Hospodin mě ale k sobě přivine.

11 Ukaž mi, Hospodine, cestu svou,

kvůli mým nepřátelům veď mě

stezkou srovnanou!

12 Nevydej mě prosím zvůli mých nepřátel –

povstali proti mně lživí svědkové

a krutě obviňují mě!

13 Kéž mohu věřit, že na zemi mezi živými

uvidím, jak dobrý je Hospodin!

14 Spoléhej na Hospodina,

buď statečný a on tě posilní.

Spoléhej na Hospodina!