Žalmy 42

Druhá kniha

1 Pro předního zpěváka.

Poučný žalm synů Korachových.

2 Jako laň prahne po proudící vodě,

má duše prahne, Bože, po tobě!

3 Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má:

Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?

4 Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem,

když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

5 Duše mě opouští,

když na to vzpomínám,

jak jsem se zástupy chodíval,

do Božího domu se s nimi ubíral

se zvučným jásotem a písní chval,

když o svátku se zástup radoval.

6 Proč jsi sklíčená, duše má,

proč jsi ve mně tak ztrápená?

Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat,

on je můj Bůh, má záchrana!

7 Duše má je ve mně sklíčená,

proto na tebe vzpomínám

v kraji Jordánu a Hermonu,

na vršku Micaru.

8 Hlubina se ozývá hlubině

ve hluku tvých peřejí,

všechny tvé vlny a tvé příboje

se valí přese mě.

9 Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže,

v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane –

tak zní má modlitba k Bohu mého života!

10 Zeptám se Boha, skály své:

Proč jen jsi na mě zapomněl?

Proč kvůli nepřátelským útokům

mám chodit ve smutku?

11 V kostech mě drtí výsměch nepřátel,

když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

12 Proč jsi sklíčená, duše má,

proč jsi ve mně tak ztrápená?

Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;

on je můj Bůh, má záchrana!