1 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.

Poučný žalm Davidův.

2 Naslouchej, Bože, mé modlitbě,

před mojí prosbou se neskrývej,

3 popřej mi sluchu a odpověz!

Zmítám se v nářku a sténání,

4 před křikem nepřítele,

před hrozbou ničemy.

Svojí hanebností mě chtějí zavalit,

chovají ke mně krutou nenávist!

5 Srdce se ve mně chvěje bolestí,

obavy ze smrti mě oblehly.

6 Hrůza a děs mě svírají

a přemožen jsem úzkostí.

7 Přál bych si mít křídla holubí –

odlétl bych a našel klid!

8 Uchýlil bych se někam do dáli,

v pustině bych se usadil. séla

9 Pospíšil bych si do bezpečí

před touto smrští a vichřicí.

10 Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť,

ve městě vládne krutost a rozbroje!

11 Ve dne i v noci krouží po jeho zdech,

špatnost a trápení bydlí v něm.

12 Střed města patří záhubě,

ulice neopouští křivda a lest!

13 Kdyby protivník mě urážel,

to bych snes,

kdyby mě napadl nepřítel,

skryl bych se.

14 Ale ty – člověk blízký mně,

můj přítel a můj spřízněnec!

15 Radili jsme se spolu důvěrně,

do Božího domu chodili v zástupech!

16 Kéž by je smrt náhle přepadla,

aby se zaživa zřítili do pekla –

domy i srdce mají plné zla!

17 Já ale k Bohu zavolám,

Hospodin bude má záchrana.

18 Večer i ráno, také v poledne

úpím a sténám – vyslyš mě!

19 Bůh mě vykoupí z tohoto boje,

pokoj mé duši dopřeje,

i když jich tolik je proti mně!

20 Bůh mě vyslyší a pokoří je,

ten, který od věků kraluje! séla

Bůh, jenž se nikdy nemění,

pokoří ty, kdo se ho nebojí!

21 Na svoje druhy můj přítel zaútočil,

svoji úmluvu porušil.

22 V ústech měl slova nad máslo lahodnější,

v srdci však válku nosil si.

Jak jemný olej hladily jeho řeči,

vskutku však byly dýkami!

23 Své břímě uval na Hospodina,

on se o tebe postará;

on přece nikdy nenechá

poctivé padnout do bláta.

24 Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš

do jámy nejhlubší.

Půlky života se takoví nedočkají –

já ale v tebe skládám naději!