1 Pro předního zpěváka Jedutuna.

Žalm Davidův.

2 Jen v Bohu má duše odpočívá,

od něj přichází má záchrana.

3 Jen on je má skála, moje spása,

nepadnu nikdy, on je můj pevný hrad!

4 Jak dlouho budete v útoku pokračovat?

To chcete všichni srazit člověka,

který je sám jak zídka nahnutá,

jak plot, který se rozpadá?

5 Jen na to myslí, jak by ho strhli,

jak by ho zbavili jeho cti.

Lež mají rádi, ústy dobrořečí,

v srdci však srší kletbami! séla

6 Jen v Bohu, duše má, odpočívej,

od něj přichází moje naděje.

7 Jen on je má skála, moje spása,

nepadnu, on je můj pevný hrad!

8 V Bohu je má spása, moje sláva;

má pevná skála, v Bohu je skrýše má.

9 V každý čas na něj, lidé, spoléhejte,

před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte! séla

10 Jen pouhé nic jsou přece smrtelníci,

lidští tvorové jsou jako přeludy:

Budou-li spolu na váhu položeni,

lehčí se ukážou než pouhé nic!

11 Nespoléhejte na bezpráví,

nedoufejte marně v krádeže,

a kdyby vzrůstalo vaše jmění,

v srdci mu místo nedejte!

12 Jednou Bůh mluvil, dvakrát jsem to slyšel,

že Bohu síla náleží.

13 Tobě náleží také láska, Pane,

ty přece každému jeho skutky odplatíš!