1 Spoléhám na tebe, Hospodine,

kéž nejsem nikdy zahanben!

2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej,

nakloň mi ucho své, zachraň mě!

3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí,

kam přijít bych mohl kdykoli.

Rozhodls přece, že budu v bezpečí –

ty sám jsi mou skálou a pevností!

4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy,

ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!

5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí,

na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!

6 Od svého narození se o tebe opírám,

ty jsi mě vyvedl z lůna matčina –

navždycky patří ti chvála má!

7 Mnozí mě mají za varovné znamení,

ty jsi však moje pevná skrýš.

8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní,

abych tě mohl celý den velebit!

9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem,

když síly pozbývám, neopouštěj mě!

10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně,

ti, kdo mě špehují, spolu radí se.

11 Říkají: „Bůh ho opustil!

Hoňte a chyťte ho –

kdo by ho zachránil?!“

12 Bože, nevzdaluj se mi,

Bože můj, na pomoc pospěš mi!

13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí

ti, kdo proti mně chrlí žaloby!

Hanbou a potupou ať jsou přikryti

ti, kdo usilují o mé neštěstí!

14 Já zatím budu doufat bez ustání,

chválit tě budu víc a víc.

15 Vyprávět budu o tvé spravedlnosti,

celý den mluvit o tvém spasení –

ač nevím ani, jak je vypočíst!

16 Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství,

tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!

17 Učils mě, Bože, od mládí,

až dosud vyprávím o tvých zázracích.

18 Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím,

tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím,

o tvé moci než zpravím všechny potomky!

19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin,

ohromné věci provádíš –

kdo je ti, Bože, podobný?

20 Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti,

k životu mě ale znovu navrátíš,

zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!

21 Mou vážnost znovu posílíš,

vrátíš se, abys mě utěšil.

22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím,

zazpívám o tvé věrnosti,

na citeře ti žalmy zahraji,

Svatý izraelský!

23 Radostně ti budou zpívat mé rty

i moje duše, kterou jsi vykoupil.

24 Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit –

že byli zahanbeni, že se styděli

ti, kdo usilovali o mé neštěstí!