1 Mezi babylonskými řekami,

tam jsme sedávali a plakali,

když jsme vzpomínali na Sion.

2 V té zemi jsme odložili citery

a zavěsili je na vrby.

3 Naši věznitelé nás tam žádali,

abychom jim prý zpívali;

naši tyrani od nás chtěli veselí:

„Co kdybyste nám zpívali

některou z písní sionských?!“

4 Jak bychom ale byli zpívali

Hospodinovu píseň mezi cizinci?

5 Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe,

pak ať mi uschne pravice!

6 Ať mi i k patru jazyk přiroste,

pokud přestanu myslet na tebe,

pokud mi Jeruzalém nebude nade vše,

nade všechny mé rozkoše!

7 Hospodine, jen se rozpomeň

na Edomce v Jeruzalémě v onen den,

kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte,

zničte to město v základech!“

8 Ó dcero Babylonská,

budeš zničena!

Blaze tomu, kdo ti odplatí

za všechna naše příkoří!

9 Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí

a o skálu je rozrazí!