Jen šepot o něm slyšíme

1 Job na to řekl:

2 „Jak pěkně umíš slabému pomoci!

Jak jsi bezmocného přímo zachránil!

3 Jakou radu jsi bláhovému udělil!

Jak hluboké pochopení jsi tu projevil!

4 Komu chceš tyhle řeči vykládat?

Jaký duch to z tebe promlouvá?

5 Mrtví se před Bohem chvějí v hlubinách,

pod vodou s těmi, kdo prodlévají tam.

6 Před ním je nahé samo záhrobí,

neskryje se před ním říše záhuby.

7 On prostírá sever nad prázdnem,

zavěšuje zemi na ničem.

8 On váže vody do oblak,

mračno pod nimi se však netrhá.

9 On zahaluje úplněk,

mrakem ho přikrývá jako závojem.

10 Vykroužil obzor nad vodní hladinou,

tam, kde je hranice světla s temnotou.

11 Nebeské pilíře třesou se,

děsí se při jeho pohrůžce.

12 On svojí mocí moře utišil,

netvora rozdrtil svou moudrostí.

13 Nebe svým dechem rozjasnil,

slizkého hada svou rukou poranil.

14 A to jsou z jeho cest pouhé okraje,

jen slabý šepot o něm slyšíme –

burácení jeho moci kdo by rozuměl?“