Bůh tě neslyší

1 A Elihu mluvil dál:

2 „Myslíš si, že máš právo říkat:

‚Jsem spravedlivější než Bůh‘?

3 Říkáš totiž, co prý tím získáš:

‚Co z toho mám, být bez hříchu?‘

4 Na tyhle řeči ti tedy odpovídám

a s tebou i tvým přátelům:

5 Podívej se k nebi, jen pohlédni,

pozoruj mraky – jsou vyšší, než jsi ty.

6 Když budeš hřešit, co mu způsobíš?

Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš?

7 Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš?

Co by si od tebe mohl vzít?

8 Tvá ničemnost škodí člověku jako ty,

tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník!

9 Lidé úpějí pod hrozným útlakem,

pod vládou mocných křičí o pomoc.

10 Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel,

který písněmi rozeznívá noc,

11 který nás vyučuje i skrze dobytek

a který nám na ptácích ukazuje moudrost?‘

12 Když tedy volají a on se nehlásí,

je to pro zpupnost těch lidí zlých.

13 Je to marné, Bůh je neslyší,

Všemohoucí je pomíjí!

14 Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš,

že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš,

15 že prý ve svém hněvu nikdy netrestá

a že se o ničemnost vůbec nestará!

16 Job si tu však otevírá ústa naprázdno –

mluví dál a dál, a přitom neví co!“