David a Mefibošet

1 Jednou se David zeptal: „Zůstal ještě někdo ze Saulova domu naživu? Kvůli Jonatanovi bych mu chtěl projevit přízeň.“

2 V Saulově domě sloužíval otrok jménem Cíba, a tak ho zavolali k Davidovi.

„Ty jsi Cíba?“ zeptal se král.

„Tvůj služebník!“ odpověděl.

3 „Nezbyl ze Saulova domu ještě někdo?“ zeptal se ho král. „Chtěl bych mu projevit Boží přízeň.“

„Zůstal ještě jeden Jonatanův syn, chromý na nohy,“ odpověděl králi Cíba.

4 „A kde je?“ ptal se král.

„V domě Machira, syna Amielova, v Lo-debaru,“ odpověděl Cíba.

5 Král David ho tedy z Lo-debaru, z domu Machira, syna Amielova, nechal přivést.

6 Když Mefibošet, syn Jonatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se.

„Mefibošete,“ oslovil ho David.

„Jsem tvůj služebník!“ odpověděl.

7 „Neboj se,“ řekl mu David. „Kvůli tvému otci Jonatanovi ti chci projevit přízeň. Vrátím ti všechny pozemky tvého děda Saula a budeš vždy jíst u mého stolu.“

8 Mefibošet se mu začal klanět. „Co je tvůj služebník?“ říkal. „Proč se obracíš k mrtvému psu, jako jsem já?“

9 Král pak zavolal Cíbu, někdejšího Saulova sluhu, a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.

10 Ty budeš se svými syny a služebníky obdělávat jeho půdu a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl dost potravy. A Mefibošet, vnuk tvého pána, bude vždy jíst u mého stolu.“ (A Cíba měl patnáct synů a dvacet služebníků.)

11 „Tvůj služebník udělá, cokoli můj pán a král přikáže,“ odpověděl Cíba králi.

Mefibošet pak jídal u Davidovastolu jako jeden z královských synů.

12 Měl také malého syna jménem Míka. Všichni, kdo patřili k Cíbovu domu, se stali Mefibošetovými služebníky.

13 Mefibošet ovšem zůstával v Jeruzalémě, neboť vždy jídal u královského stolu. Byl chromý na obě nohy.