1 Dech mě opouští,

mé dny skončily,

jen hřbitov zbývá mi.

2 Jsou se mnou ale ještě ti posměvači –

kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!

3 Slož za mne záruku, kterou určil jsi –

kdo jiný by se za mě zaručil?

4 Jejich srdce jsi zbavil soudnosti,

takovým přece nedáš zvítězit!

5 Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele,

zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘

6 Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví,

kdekdo mi plivne do očí.

7 Oči se mi kalí hořkostí,

z mých údů zbývá pouhý stín.

8 Při pohledu na mě se děsí poctiví,

nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘

9 Spravedlivý ale jde svou cestou dál,

kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.

10 Nuže, vy všichni, zkuste to znovu –

moudrého mezi vámi ale nenajdu!

11 Mé dny uplynuly i s mými úmysly,

touhy mého srdce se zhatily.

12 Obrátit usilují noc na den,

v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘

13 Je-li mou nadějí domov ve hrobě,

mám-li si ustlat lože v temnotě,

14 mám-li nazývat jámu otcem svým

a červy svou matkou a sestrami –

15 kde potom bude ta má naděje?

Ta má naděje – kdo ji zahlédne?

16 Sestoupí se mnou do hrobu?

Lehneme si spolu do prachu?“