1 Proč vzbouřily se národy

a lidé vymýšlejí marnosti?

2 Králové světa povstali,

vládcové strojí spiknutí

proti Hospodinu a jeho Pomazanému:

3 „Pojďme rozlámat jejich okovy,

shoďme ze sebe jejich provazy!“

4 Směje se Ten, jenž trůní v nebesích,

vysmívá se jim Hospodin.

5 Jednou k nim ale v hněvu promluví,

ve svém rozlícení je vyděsí:

6 „Já sám jsem ustanovil svého krále

na Sionu – své svaté hoře!“

7 Povím, co prohlásil Hospodin.

Řekl mi: „Jsi můj syn,

já jsem ode dneška Otcem tvým!

8 Požádej mě a já učiním

národy země tvým dědictvím,

nejzazší končiny tvým vlastnictvím.

9 Železnou holí je rozdrtíš,

roztříštíš je jak hliněné nádoby.“

10 Proto, králové, buďte rozumní,

soudcové země, nechte se poučit.

11 Služte Hospodinu s posvátnou bázní

a veselte se s třesením.

12 Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil,

na cestě byste zhynuli –

jeho hněv může vzplanout ve chvíli!

Blaze všem, kdo v něho doufají.