1 Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

2 Nebesa vyprávějí o Boží slávě,

o díle jeho rukou mluví obloha.

3 Jeden den druhému slovo uděluje,

jedna noc druhé zjevuje poznání.

4 Není slov a není řeči,

kde by jejich hlas zůstal neslyšen;

5 jejich zvukozývá se celou zemí,

do krajů světa doléhá jejich zvěst.

Bůh stan postavil slunci v nebesích

6 a ono jak ženich vychází z komnaty,

jak hrdina dychtící na cestu vyrazit.

7 Vychází na jednom konci nebe,

k druhému konci míří obloukem,

před jeho žárem se nikdo neskryje.

8 Hospodinův Zákon je dokonalý,

život do duše navrací.

Hospodinova svědectví jsou věrná,

i prosté činí moudrými.

9 Hospodinova pravidla jsou poctivá,

srdce naplňují radostí.

Hospodinovo přikázání je ryzí,

oči člověku rozzáří.

10 Úcta k Hospodinu je čistá,

obstojí navěky.

Hospodinova nařízení jsou pravá,

plná spravedlnosti,

11 nad zlato vzácnější,

nad zlato nejčistší,

nad med nejsladší,

nad med z pláství kanoucí.

12 Poučením jsou pro tvého služebníka,

v jejich dodržování je hojná odplata.

13 Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení?

Od skrytých hříchů mě očisti!

14 Zbav svého služebníka i těch úmyslných,

nikdy ať nade mnou nepanují!

Pak budu bezúhonný a nevinný,

své veliké viny zbavený.

15 Slova v mých ústech, v mém srdci myšlení

kéž se ti, Hospodine, zalíbí –

skálo má, můj Vykupiteli!