1 Žalm Davidův.

Požehnán buď Hospodin, skála má!

On učí mé ruce bojovat,

mé prsty chystá na zápas.

2 On je má láska, můj pevný hrad,

mé útočiště, má záchrana.

On je můj štít, na něj spoléhám,

i národymi poddává.

3 Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš,

co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš?

4 Člověk je páře podobný,

jeho dny míjejí jako stín.

5 Sestup, Hospodine, své nebe rozetni,

dotkni se hor, ať dýmají!

6 Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl,

vyšli své šípy, abys je rozdrtil!

7 Vztáhni svou ruku z výšiny,

z mohutných vod mě vyprosti,

z ruky cizáků mě vytrhni!

8 Ti mají ústa plná lži,

křivě přísahají svou pravicí!

9 Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám,

na desetistrunné loutně zahraju ti žalm.

10 Ty umíš vítězství králům darovat,

vyprostíš svého služebníka Davida!

Od krutého meče

11 mě vyprosti,

z ruky cizáků mě vytrhni!

Ti mají ústa plná lži,

křivě přísahají svou pravicí!

12 Naši synové ať jsou ve svém mládí

jak sazenice zdárně rostoucí;

naše dcery ať jsou jako sloupy

stavbu paláce zdobící.

13 Naše spižírny ať plné jsou,

ať oplývají veškerou potravou;

naše ovce ať rodí tisíce mladých,

desítky tisíc na naše pastviny.

14 Náš dobytek ať je obtěžkaný,

ať nejsou vpády ani vyhnanství,

ať není nářek v našich ulicích.

15 Blaze lidu, jenž toto zakouší,

blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!