1 Pro předního zpěváka, hlubokým hlasem.

Žalm Davidův.

2 Pomoz, Hospodine! Věrných ubývá,

všichni čestní lidé mizí ze světa!

3 Každý jen druhému pořád lže,

úlisné rty mají, srdce falešné!

4 Ať už Hospodin konečně vymýtí

všechny lstivé rty a pyšné jazyky!

5 Prý: „V našem jazyku je naše síla,

máme své rty – kdo je náš pán?!“

6 Pro útlak chudáků, pro nářek ubožáků

již povstanu, praví Hospodin,

na pomoc přijdu tomu, kdo je posmíván!

7 Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté,

v hliněné peci stříbro tavené, sedmkrát tříbené.

8 Ty sám, Hospodine, jsi naše stráž,

před tímto pokolením nás navždy chraň!

9 Ničemy se to hemží ze všech stran,

nezřízenost se mezi lidmi rozmáhá!