Píseň 5

1 Do zahrady své vcházím, má drahá nevěsto,

sbírám svou myrhu i své koření,

svou plástev medu jím,

své víno i mléko popíjím.

Jen jezte, přátelé, a pijte,

milováním se opijte!

2 Spím, ale mé srdce bdí.

Slyšte – už klepe můj milý!

Otevři, má drahá, lásko má,

holubičko má, má dokonalá!

Hlavu mám rosou pokrytou,

kadeře plné nočních krůpějí!

3 Košili jsem si už svlékla,

mám se snad oblékat?

Nohy jsem si už myla,

snad špinit si je mám?

4 Můj milý protáhl ruku otvorem,

mé útroby se pro něj zachvěly.

5 Milému svému jsem vstala otevřít,

z mých rukou myrha stékala,

myrha kanula z prstů mých

až na rukojeť závory.

6 Milému svému jsem otevřela,

můj milý však zmizel, odešel –

duše mě opustila spolu s ním!

Hledala jsem ho, ale nenašla,

volala jsem ho, a on se neozval.

7 Našli mě strážní, co město obcházejí,

surově zbili mě a zranili.

Šaty z ramenou mi strhli

ti strážci hradební.

8 Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,

najdete-li mého milého, co mu povíte?

Že jsem nemocná láskou!

9 Čím je tvůj miláček zvláštní,

ty nejkrásnější z žen?

Čím je tvůj miláček zvláštní,

že nutíš nás k přísaze?

10 Můj milý září jako rubíny,

vyjímá se mezi tisíci!

11 Jeho hlava je zlato nejčistší,

vlnité kadeře jak černí havrani.

12 Jeho oči jsou jako holoubci

mezi vodními potůčky;

v mléce se koupají,

vsazené jako klenoty.

13 Jeho tváře jsou jak záhon koření,

jak pokladnice voňavek.

Jeho rty jsou jako lilie

myrhou kanoucí.

14 Jeho paže – zlaté pruty

osázené chrysolity.

Jeho břicho – plát slonoviny

pokrytý safíry.

15 Jeho stehna – mramorové sloupy

na zlatých podstavcích.

Jako Libanon je pohledný,

jak cedr ztepilý.

16 Jeho ústa jsou nejsladší,

celý je tolik žádoucí!

Takový je můj milý, takový můj druh,

dcery jeruzalémské!