Neskládej ruce

1 Posílej svůj chléb po vodě –

po čase znovu najdeš jej.

2 Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů,

vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.

3 Když se oblaka naplní vodou,

průtrž se na zemi vylije.

Když spadne strom, zůstane ležet,

ať padl k jihu nebo na sever.

4 Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje,

kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.

5 Tak jako nerozumíš cestě větru

anebo zárodku v lůnu těhotné,

stejně tak nerozumíš dílu Boha,

jenž působí to vše.

6 Rozsívej zrána svoje zrno

ani zvečera své ruce neskládej –

vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono,

či zda je stejně dobré obojí.

Raduj se z mládí

7 Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné!

8 Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje – ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.

9 Raduj se, mladíku, ze svého mládí;

ze srdce vesel se, dokud jsi mlád.

Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce,

za tím, co vidíš svýma očima.

Buď si však vědom, že s tímto vším

před Božím soudem budeš stát.

10 Zármutek si k srdci nepřipouštěj

a všechny potíže drž si od těla –

vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!