Naprav své srdce

1 Sofar Naámský mu na to řekl:

2 „Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi?

Má se dát za pravdu mluvkovi?

3 Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš?

Že nikdo neztrestá tvé rouhání?

4 Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí,

jsem před tebou zcela bez vady.‘

5 Ach, kéž by tak Bůh promluvil,

kéž by se s tebou dal do rozpravy!

6 Kéž by ti prozradil taje moudrosti,

potřebuješ totiž dvojnásob chápání:

Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!

7 Můžeš postihnout Boží hlubiny?

Meze Všemohoucího pochopit?

8 Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš?

Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš?

9 Delší než země,

širší než moře!

10 Když on zasáhne, když uvězní,

když svolá soud, kdo mu zabrání?

11 Podvodníky zná a vidí zlo,

jak by mu mohlo uniknout?

12 ‚Rozum dostane hlava dubová,

až divoká oslice zplodí člověka!‘

13 Když ale napravíš své srdce

a k Bohu vzepneš dlaně,

14 zlo ze svých rukou když daleko odhodíš

a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,

15 tehdy tvář pozvedneš bez vady,

budeš stát neochvějně, bez vší obavy.

16 Tehdy zapomeneš na své trápení,

jak voda odplyne z tvé paměti.

17 Tvůj život jak poledne se rozzáří,

i tma se promění v svítání.

18 Buď klidný, vždyť je tu naděje –

rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.

19 Budeš spát a nikdo nevyruší tě,

o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.

20 Oči ničemů se ale vysílí,

jejich útočiště se vytratí;

zbude jim naděje, že duši vypustí.“