Slovo o Moábu

1 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu:

„Běda městu Nebó – bude zničeno!

Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto,

ta pevnost bude troskou hanebnou.

2 Moábu už žádná chlouba nezbyla,

v Chešbonu se na něj chystá pohroma:

‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!‘

I ty, Madmene, budeš umlčen,

už jde po tobě meč!

3 Z Choronaim je slyšet křik:

Zkáza, hrozné neštěstí!

4 Moáb je rozdrcen,

zní nářek maličkých.

5 Luchitským svahem

s pláčem stoupají,

ve stráních u Choronaim

nad tou zkázou křičí úzkostí:

6 ‚Utečte! Život si zachraňte!

Přežijte jako křoví v pustině!‘

7 Protože spoléháš na své výdobytky a poklady,

i ty sám budeš dobyt.

Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství

a s ním i jeho kněží a velmoži.

8 Na každé město přitáhne zhoubce,

neunikne mu žádné z nich.

Celá pláň zahyne, rovina zajde,

jak řekl Hospodin.

9 Posypte Moáb solí,

vždyť bude obrácen v trosky!

Z jeho měst zbudou sutiny,

kde nikdo nebydlí.

10 Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale!

Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!

11 Moáb si odmalička žil v pohodlí,

jak víno nad sedlinou měl svůj klid.

Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil,

nemusel odejít do vyhnanství.

A proto chutná tak jako vždy,

jeho vůně se nemění.

12 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí.

13 Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději‘.

14 Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové,

muži připravení do boje‘?

15 Moáb bude zahuben,

jeho města vzata útokem.

Výkvět jeho mladých padne při porážce,

praví Král – Hospodin zástupů se jmenuje.

16 Zkáza Moábu se přiblížila,

řítí se na něj záhuba.

17 Litujte ho všichni okolo,

všichni, kdo znáte jeho slovutnost:

‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno,

hůl, jež se skvěla nádherou!‘

18 Dolů ze slávy, v prachu usedni,

trůnící Dcero dibonská!

Zhoubce Moábu na tebe zaútočil,

rozbořil tvé pevnosti.

19 Postav se na cestě a vyhlížej,

obyvatelko města Aroer.

Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se,

říkej: ‚Co se to děje?‘

20 Moáb se stydí, jak je rozdrcen.

Naříkejte a kvílejte!

Podél Arnonu oznamujte:

Moáb je zahuben!

21 Na náhorní rovinu přišel soud – na Cholon, Jahcu i Mefaat,

22 na Dibon, Nebó i Bet-diblataim,

23 na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon,

24 na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená.

25 Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.

26 Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích!

27 Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?

28 Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci!

Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.

29 Slyšeli jsme o Moábově pýše,

o jeho pýše nezměrné,

o tom, jak se chová pyšně a zpupně,

jaké má srdce naduté.

30 Znám, praví Hospodin, jeho vztek;

jeho chlubení je však falešné –

na nic se nezmůže!

31 A proto oplakávám Moáb,

pro celý Moáb naříkám,

nad muži z Kir-cheresu lkám.

32 Nad tebou pláču, révo Sibmy,

tak jako pláče Jaezer.

Tvé výhonky až k moři dosahovaly,

k Mrtvému moři, až po Jaezer;

teď ale na tvé zralé hrozny,

na tvé vinobraní vpadl ničitel!

33 Zmizelo veselí a jásot v zahradách

po celé zemi moábské.

Víno jsem z lisů odebral,

s veselým křikem už se nešlape –

ten křik už není jásotem!

34 Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky.

35 Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.

36 Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká,

nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká,

vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!

37 Každá hlava oholena,

všechen vous ostříhán,

všechny ruce samá jizva

a pytlovina přes bedra.

38 Na všech moábských střechách,

na náměstích jen samé truchlení.

Roztříštím Moáb jako džbán,

který už nikdo nechce, praví Hospodin.

39 Tolik střepů! Tolik kvílení!

Moáb se v hanbě zády obrací.

Moáb už budí jenom posměšky

k výstraze všemu okolí.

40 Tak praví Hospodin:

Hle, orel se vrhá na Moáb,

už nad ním křídla prostírá!

41 Města padnou do zajetí,

pevnosti budou dobyty.

Srdce moábských hrdinů bude v onen den

jako srdce ženy v porodních bolestech.

42 Moáb bude zničen, aby už nebyl národem,

neboť se vzpínal proti Hospodinu.

43 Strach a prach a past

na vás, obyvatelé Moábu!

praví Hospodin.

44 Kdo před tím strachem bude utíkat,

padne do propasti v prach;

kdo z propasti se vyškrábá,

nad tím se sklapne past.

Přivedu totiž na Moáb

čas zúčtování, praví Hospodin.

45 Ve stínu Chešbonu se zastaví

vyčerpaní běženci.

Z Chešbonu ale oheň vyšlehne,

z domu Sichonova plamen,

jenž pohltí skráně Moábu,

lebky těch pyšných křiklounů.

46 Běda tobě, Moábe!

Lid Kemošův zahyne.

Tví synové půjdou do zajetí,

tvé dcery pryč do vyhnanství.

47 V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“

Zde končí soud nad Moábem.