Tvé rány zhojím

1 Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina:

2 „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Všechna slova, která jsem k tobě promluvil, zapiš do knihy.

3 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy svůj lid Izrael a Judu přivedu zpět ze zajetí a navrátím je do země, kterou jsem dal jejich otcům, aby ji obsadili.“

4 Toto jsou slova, která Hospodin promluvil o Izraeli a Judovi.

5 Tak praví Hospodin:

„Slyšíme vyděšený křik –

čirá hrůza, žádný klid!

6 Rozhlédněte se a ptejte se:

Copak může muž rodit?

Proč tedy vidím všechny muže

s rukama na břiše jako rodičky,

s popelavými tvářemi?

7 Běda, bude to hrozný den

jako žádný jiný,

čas Jákobova soužení –

bude z něj ale zachráněn.

8 Toho dne, praví Hospodin zástupů, zlámu jho na jejich šíji a zpřetrhám jejich postroje, takže už nebudou sloužit cizákům,

9 ale budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a svému králi Davidovi, kterého jim ustanovím.

10 Neboj se, můj služebníku, Jákobe,

a ty, Izraeli, neděs se, praví Hospodin.

Hle, zachráním tě z dálné ciziny

a tvé potomky z jejich vyhnanství.

Jákob se vrátí a odpočine v bezpečí

a nikdo už ho nevyděsí.

11 Vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin,

já tě zachráním.

Skoncuji se všemi národy,

do kterých jsem tě rozprášil.

S tebou však nikdy neskončím,

i když tě ztrestám po právu

a nenechám tě bez trestu.“

12 Tak praví Hospodin:

„Tvá zranění se nehojí,

tvé rány bolí.

13 Není, kdo by tě obhájil,

není léku na tvé bolesti,

nikdo tě nedokáže uzdravit!

14 Všichni tví milenci na tebe zapomněli,

žádný z nich o tebe nestojí.

Ranil jsem tě jako nepřítel,

ztrestal tě jako surovec,

protože máš tolik vin

a tvůj hřích se tolik rozmnožil.

15 Proč sténáš nad svým zraněním?

Tvou bolest nejde vyléčit.

To já jsem ti to způsobil,

protože máš tolik vin

a tvůj hřích se tolik rozmnožil!

16 Všichni, kdo tě požírají, však budou sežráni,

všichni, kdo tě sužují, půjdou do zajetí.

Ti, kdo tě plení, budou sami pleněni

a všechny, kdo tě olupují, nechám oloupit.

17 Ano, já obnovím tvé zdraví,

tvé rány zhojím, praví Hospodin,

neboť tě nazývali poběhlicí:

‚O Sion přece nikdo nestojí!‘“

18 Tak praví Hospodin:

„Hle, přivedu ze zajetí Jákobovy stany,

nad jeho příbytky se slituji.

Město se vystaví tam, kde byly trosky,

a palác bude tam, kde má být.

19 Rozezní se odtud chvalozpěvy,

zas bude slyšet hlas veselí.

Rozmnožím je, aby jich neubývalo,

oslavím je, a nebude jich málo.

20 Budou mít dětí tak jako kdysi,

jejich obec přede mnou se znovu ustaví,

se všemi, kdo je utiskují, ale zúčtuji.

21 Jejich vládcem bude jeden z nich,

z jejich středu vzejde jejich panovník –

přizvu ho blíž a on ke mně přistoupí.

Vždyť kdo by se jinak odvážil

ke mně přistoupit? praví Hospodin.

22 Vy budete mým lidem

a já budu vaším Bohem.“

23 Hle, Hospodinova vichřice –

jeho hněv už zuří!

Na hlavy darebáků snáší se

vichr bouřlivý!

24 Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí,

dokud neprovede a nesplní,

co ve svém srdci usoudil.

V nadcházejících dnech

tomu porozumíte.