1 Jakmile kněz Pašchur, syn Imerův, který byl vrchním správcem Hospodinova chrámu, uslyšel Jeremiáše prorokovat tyto věci,

2 nechal proroka Jeremiáše zbičovat a vsadit do klády v Horní Benjamínské bráně Hospodinova chrámu.

3 Když ho Pašchur druhého dne z klády propustil, Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá Pašchur, ale Magor-misaviv, Hrůza všude kolem.

4 Tak praví Hospodin: Hle, vydávám tě hrůze – tebe i všechny tvé přátele, kteří před tvýma očima padnou mečem tvých nepřátel. Všechen lid Judy vydám do rukou babylonského krále, který je odvleče do Babylonu a pobije mečem.

5 Všechno bohatství tohoto města vydám do rukou jejich nepřátel – všechen jeho zisk, všechny cennosti i všechny judské královské poklady. To všechno ukořistí, uloupí a odnese do Babylonu.

6 A ty, Pašchure, i všichni tvoji domácí půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylonu a tam zemřeš; tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“

Oheň v kostech

7 Sváděl jsi mě, Hospodine,

a já se nechal svést.

Zmocnil ses mě

a zdolals mě.

Vysmívají se mi celé dny,

každý má ze mě legraci.

8 Křičím, kdykoli promluvím,

vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“

Slovo Hospodinovo mi přináší

celé dny hanbu a posměšky.

9 Říkám si:

„Už se o něm ani nezmíním,

jeho jménem už nepromluvím!“

Jeho slovo mi ale hoří v srdci,

je jako oheň v mých kostech zavřený;

nemohu ho v sobě zadržet,

neovládnu se!

10 Od tolika lidí slyším nařčení:

„Hrůza všude kolem, Magor-misaviv!

Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“

Všichni mí přátelé čekají na můj pád:

„Třeba se nechá nachytat –

pak se ho zmocníme,

pak se mu pomstíme!“

11 Hospodin je ale se mnou,

ten udatný bojovník,

a tak ti, kteří mě pronásledují,

padnou a nic nezmohou.

Pro jejich neúspěch je stihne hanba,

věčná nezapomenutelná potupa.

12 Hospodine zástupů,

jenž spravedlivé zkoušíš

a vidíš do srdce i svědomí,

kéž uvidím tvou pomstu nad nimi –

vždyť jsem ti svěřil svoji při.

13 Zpívejte Hospodinu,

vzdejte mu chválu!

On zachraňuje život ubohému

z rukou zločinců.

14 Ať je zlořečený den,

kdy jsem byl narozen!

Den, kdy mě matka rodila,

ať není požehnán!

15 Ať je zlořečený ten,

kdo mému otci oznámil:

„Narodil se ti chlapec,“

a naplnil ho radostí.

16 Ať ten muž skončí tak jako města,

jež Hospodin bez lítosti vyvrátil.

Ať zrána slyší naříkavý pláč

a v poledne bojový pokřik!

17 Proč mě nezabil ještě v lůně,

aby se mi matka stala hrobem

a břicho jí zůstalo navždy těhotné?

18 Proč jen jsem vyšel z lůna matčina?

Abych zakoušel jen trápení a žal?

Aby mi život v hanbě vyprchal?