Jsem unaven soucitem

1 Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mě postavili Mojžíš a Samuel, nenechal bych se naklonit k tomuto lidu. Odežeň je ode mě. Ať jdou!

2 Až se tě zeptají: ‚Kam máme jít?‘ odpověz jim – Tak praví Hospodin:

Kdo má jít na smrt, zemře,

kdo pod meč, ten pod meč,

kdo do hladu, bude hladovět

a kdo do zajetí, bude odvlečen.

3 Sešlu na ně čtvero trestů, praví Hospodin. Meč, aby zabíjel; psy, aby vláčeli; ptáky a divou zvěř, aby žrali a hubili.

4 Kvůli tomu, co judský král Menašem, syn Ezechiášův, páchal v Jeruzalémě, je učiním odstrašujícím příkladem pro všechna království země.

5 Kdo tě, Jeruzaléme, polituje?

Kdo se nad tebou ustrne?

Kdo se zastaví zeptat se,

jak ti je?

6 Opustil jsi mě, praví Hospodin,

odešel jsi pryč.

Vztáhnu na tebe ruku a zničím tě;

soucitem už jsem unaven!

7 Budu je převívat vidlemi jako obilí

ve městech po celé zemi.

Připravím je o děti, zahubím svůj lid,

neboť se od svých cest neodvrátili.

8 Proto jejich vdovy rozmnožím

více než písek v mořích.

V poledne na ně přivedu zhoubce,

na matky i na mládence;

znenadání na ně uvalím

hrůzu a zděšení.

9 I matka sedmi dětí zchřadne

u konce s dechem,

za bílého dne jí zajde slunce,

v hanbě se bude stydět.

Ty, kdo přežijí, pak vydám meči

před jejich nepřáteli, praví Hospodin.“

Budeš mými ústy

10 Běda mi, matko, že jsem se ti narodil –

muž, který má s celou zemí svár a při!

Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nedluží,

a přesto mi všichni zlořečí.

11 Hospodin praví: „Pro vaše vlastní dobro vás jistě pošlu pryč; přivedu na vás nepřítele v čase bídy, v čase soužení.

12 Dá se snad ocel ze severu přerazit železem či bronzem?

13 Vaše bohatství a vaše poklady nechám bez náhrady padnout za kořist kvůli všem hříchům, jež jste páchali po celém vašem území.

14 Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi,neboť můj hněv proti vám už hoří – šlehají z něho plameny!“

15 Hospodine, ty rozumíš,

vzpomeň si na mě, ke mně přijď,

pomsti se za mě

na mých pronásledovatelích!

Ve své trpělivosti mi ještě dovol žít –

považ, jaké kvůli tobě snáším urážky!

16 Jakmile tvá slova přišla,

ihned jsem je sněd,

tvá slova mě potěšila,

vnesla radost do srdce.

Hospodine, Bože zástupů,

patřím přece tobě!

17 Nesedávám s těmi, kdo se veselí,

neoslavuji s nimi.

Sedím sám, protože jsi na mě ruku položil

a naplnil mě nevolí.

18 Proč má bolest nikdy nekončí,

proč se má hrozná rána nechce zahojit?

Stal ses mi zdrojem zklamání –

copak jsi potok bez vody?

19 Nuže, toto praví Hospodin: „Pokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník. Budeš-li rozlišovat mezi vzácným a bezcenným, budeš mými ústy. Ať se oni obrátí k tobě, ty se neobracej k nim.

20 Postavil jsem tě proti tomuto lidu jako pevnou bronzovou hradbu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě zachraňoval a vysvobozoval, praví Hospodin.

21 Z rukou zlých lidí tě vysvobodím a ze spárů tyranů tě vykoupím.“