Bůh a modly

1 „Slyšte slovo, které k vám promlouvá Hospodin, dome izraelský.

2 Tak praví Hospodin: Pohanským způsobům se neučte a nebeských znamení se neděste, ačkoli se jich děsí pohané.

3 To, čím se řídí národy, jsou pouhé nesmysly: dřevo pokácené v lese, výtvor otesaný truhlářem,

4 ozdobený stříbrem a zlatem, zpevněný hřeby a kladivem, aby se nekácel.

5 Ty modly jsou jako strašáci v okurkovém poli. Neumějí mluvit a musejí se nosit, protože nechodí. Nebojte se jich, nedokážou nijak ublížit ani pomoci.“

6 Nikdo není, Hospodine, jako ty!

Jsi veliký

a velikou mocí jsi pověstný.

7 Kdo by se tě nebál, Králi národů?

Jen ty zasloužíš úctu!

Mezi mudrci všech národů

a ve všech jejich královstvích

není nikdo jako ty.

8 Do jednoho jsou to nechápaví tupci

a jejich nauky jsou pouhé nesmysly:

dřevo,

9 tepané stříbro ze zámoří

a zlato dovezené z dálné ciziny.

Ten výtvor truhláře a kovotepce

pak oblékají purpurem a šarlatem –

všechno je to dílo zručného umělce.

10 Ale Hospodin je pravý Bůh,

je živý Bůh a věčný Král!

Země se třese před jeho zlobou,

národy neobstojí, když se rozhněvá.

11 Řekněte jim tohle: „Bohové, kteří nestvořili nebe a zemi, takoví ze země i zpod nebe vymizí!“

12 On ale svou silou stvořil zem,

svou moudrostí vybudoval svět,

nebe rozepjal svým rozumem!

13 Svým hlasem rozezvučí vody na nebi,

od obzoru nechá stoupat oblaky;

k lijáku připojuje blesky,

vypouští vítr ze svých pokladnic.

14 Všichni ti tupci ničemu nerozumí,

všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami,

protože jejich odlitky jsou podvod

a ducha v sobě nemají.

15 Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory;

až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.

16 Úděl Jákobův však není jako oni,

neboť je všeho Stvořitel;

kmen Izraele má za své dědictví,

Hospodin zástupů se jmenuje.

Blížící se vřava

17 Lide žijící v obleženém městě, seber si ranec, půjdeš ze země!

18 Neboť toto praví Hospodin: „Hle, tentokrát vymrštím obyvatele této země jako z praku a dopustím na ně soužení, aby byli zajati.“

19 Běda mi, má rána bolí,

mé zranění se nehojí!

Říkal jsem si: Tuhle bolest

jistě vydržím.

20 Teď ale je můj stan zničen,

zpřetrhány všechny provazy.

Děti mě opustily a jsou pryč,

už není, kdo by můj stan vztyčil,

kdo by postavil mé přístřeší.

21 Pastýři, ti tupci,

se Hospodina neptali,

a proto se jim nedaří –

celé stádo se jim rozuteklo pryč.

22 Slyš, už přichází zpráva:

Ze severní země se blíží vřava!

Judská města se obrátí v trosky,

kde žijí jen šakali.

23 Hospodine, vím,

že nikdo nemá svou cestu v moci

a že člověk po ní jdoucí

své kroky neřídí.

24 Trestej mě, Hospodine,

ale spravedlivě,

ne ve svém rozhněvání,

ať mě nezdrtíš.

25 Vylij svou zuřivost raději na národy,

které se k tobě neznají,

vylij ji na kmeny,

které se k tvému jménu nehlásí.

Vždyť právě oni Jákoba spolykali,

pohltili, zhltali,

jeho domovinu zničili!