1 Jako když oheň zapálí roští

a vodu v hrnci uvaří,

tak ať tví nepřátelé tvé jméno poznají,

ať se před tebou třesou národy!

2 Jako když jsi konal své nečekané divy –

sestoupils a před tebou se hory roztřásly!

3 Od věků nikdy nikdo neslyšel,

nikdo svým okem neviděl,

že by nějaký Bůh kromě tebe

tak jednal s těmi, kdo čekají na něj.

4 Zastáváš se těch, kdo rádi žijí správně,

kdo na tvých cestách myslí na tebe.

Hle, rozlítil ses, že jsme stále hřešili.

Můžeme snad být spaseni?

5 Všichni jsme jako někdo nečistý,

všechna naše spravedlnost

jak hadry té, jež krvácí.

Všichni vadneme jako list,

jako vichrem unášeni svými vinami.

6 Nikdo tvé jméno nevzývá,

nikdo se neprobouzí, po tobě nesahá,

když jsi před námi skryl svou tvář

a našim vinám nás vydal napospas.

7 Ty jsi však, Hospodine, Otec náš,

my hlína jsme a ty Tvůrce náš,

tvá ruka nás všechny uhnětla.

8 Nehněvej se, Hospodine, přespříliš,

nevzpomínej navěky na náš hřích.

Prosíme tě, už na nás pohlédni –

my všichni jsme tvůj lid!

9 Tvá svatá města jsou zpustošena,

ze Sionu je pustina,

Jeruzalém leží v sutinách.

10 V tom našem svatém a slavném chrámě

kdysi chválili tě naši otcové –

teď je z něj ale jen spáleniště,

vše, co nám bylo drahé, je zničené!

11 Budeš se přes to vše, Hospodine, držet zpět?

Budeš mlčet a pokořovat nás bez konce?