Svatý, svatý, svatý

1 V roce, kdy zemřel král Uziáš,jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.

2 Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali.

3 Jeden ke druhému přitom volali:

„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,

jeho sláva naplňuje všechnu zem!“

4 Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem.

5 Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“

6 Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře.

7 Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“

8 Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“

„Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem.

9 Tehdy řekl: „Jdi a vyřiď tomuto lidu:

‚Slyšte a poslouchejte, ale nerozumějte,

hleďte a dívejte se, ale nevězte!‘

10 Zatvrď srdce tohoto lidu,

zacpi jim uši a zavři oči,

aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,

srdcem nepochopili a neobrátili se,

aby nebyli uzdraveni.“

11 Zeptal jsem se: „Na jak dlouho, Pane?“ a on odpověděl:

„Dokud se města nestanou troskami,

v nichž se nebydlí,

dokud nebudou domy bez lidí

a země obrácená v sutiny.

12 Dokud Hospodin nevyžene lidi pryč,

takže tu zemi všichni opustí.

13 Kdyby v ní zůstala i jen desetina,

musí být znovu vypleněna.

Ale jako dub, jako mocný strom

zanechá pahýl, když je poražen,

tak je svaté símě oním pahýlem.“