Ezechiášova nemoc

1 V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, jej navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“

2 Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu:

3 „Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal.

4 Tehdy Izaiáš dostal slovo Hospodinovo:

5 „Jdi a řekni Ezechiášovi: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, přidám ti patnáct let života.

6 Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit.

7 Toto je znamení od Hospodina, že vykoná, co ti slíbil:

8 Hle, vrátím stín sestupující po Achazově schodišti o deset stupňů zpět.“ A slunce se na schodišti vrátilo o deset stupňů, po kterých předtím sestoupilo dolů.

9 Toto napsal judský král Ezechiáš poté, co se uzdravil ze své nemoci:

10 Říkal jsem si:

Uprostřed života musím odejít,

svá léta strávím v branách podsvětí!

11 Říkal jsem si:

Hospodina už nespatřím

na zemi mezi živými;

neuvidím se s žádným člověkem,

s nikým, kdo žije na světě.

12 Už je strženo mé obydlí,

jako stan kočovníků stěhuje se pryč;

jako tkadlec jsem svůj život zavinul,

když odstřihls mě od stavu –

než uplyne den s večerem,

se mnou skoncuješ!

13 Do rána jsem křičel v bolestech,

drtils mi kosti jako lev –

než uplyne den s večerem,

se mnou skoncuješ!

14 Kvílím jako drozd anebo rorejs,

naříkám jako holubice,

oči mi slábnou, jak vzhůru vyhlížím,

stůj při mně, Pane, jsem sevřen úzkostí!

15 Co ale mohu říct?

Co o mně řekl, učiní.

Svá léta projdu krokem pomalým

a s duší plnou hořkosti.

16 Člověk však přesto, Pane, může žít,

pořád mi zůstal život a dýchání –

ty jsi mě uzdravil a oživil!

17 Hle, ta má hořkost nejprudší

se proměnila ve zdraví!

Vytrhl jsi mě z jámy nicoty,

všechny mé hříchy zahodil jsi pryč.

18 Není to hrob, kdo tě velebí,

ani smrt tě chválit neumí;

ti, kteří padli do jámy,

nevzhlížejí k tvé věrnosti.

19 Živý, jen živý tě může velebit

tak jako já v dnešním dni;

otec své děti poučí

o tvé věrnosti.

20 Hospodin je připraven k mé záchraně –

zpívejme a hrajme na strunné nástroje

po všechny dny, kdy žijeme,

v Domě Hospodinově!

21 (Izaiáš tenkrát řekl: „Přineste hroudu fíků, přiložte ji na vřed, a bude uzdraven.“

22 Ezechiáš se ptal: „Jaké dostanu znamení, že znovu vejdu do Hospodinova domu?“)