Obklíčený Sion

1 Běda Arieli, Arieli–

městu, v němž se David usídlil!

Pokračujte si rok za rokem,

věnujte se svým slavnostem.

2 Až ale v obklíčení sevřu Ariel,

nastane žal a zármutek

a Ariel mi bude oltářním ohništěm.

3 Svým táborem tě obklíčím,

oblehnu tě věžemi,

náspy proti tobě navrším.

4 Tehdy budeš mluvit vleže na zemi,

z prachu bude znít tvé mumlání;

tvůj hlas bude podobný duchu z podzemí,

z prachu bude znít tvé sípění.

5 Jak prášek ale odletí horda těch cizáků,

z hordy těch tyranů budou plevy ve větru.

Stane se to náhle, v okamžiku

6 od Hospodina zástupů.

On je navštíví hromem a zemětřesením,

mohutným burácením, bouří a vichřicí,

plamenem ohně, který vše pohltí.

7 Horda všech národů, jež proti Arieli bojují –

ti, kdo proti němu vyšli do války,

všichni, kdo oblehli jeho pevnosti,

dopadnou jako sen, jak noční vidění.

8 Jako když lačný sní o tom, jak jí,

ale probudí se hladový

a jako když žíznivý sní o pití,

ale probudí se vyčerpán s hrdlem vyprahlým –

právě tak dopade horda všech národů,

jež bojují proti hoře Sionu.

Srdcem jsou vzdálení

9 Trňte a ustrňte!

Děláte slepé, slepí zůstaňte!

Opilí jste, i když ne po víně,

potácíte se jako po pivě.

10 Hospodin na vás vylil ducha mrákoty,

zavřel vám oči – vaše proroky,

zakryl vám hlavy – vaše vidoucí.

11 Toto celé vidění pro vás bude jako slova zapečetěné knihy. Když ji dáte někomu, kdo umí číst, se slovy: „Prosím čti,“ odpoví: „Nemohu, je zapečetěná.“

12 A když ji dáte někomu, kdo číst neumí, se slovy: „Prosím čti,“ odpoví: „Neumím číst.“

13 Proto Pán praví:

Tento lid se ke mně přibližuje ústy

a ctí mne svými rty,

srdcem jsou mi však vzdálení.

Když mě uctívají, není to nic víc

než naučené lidské příkazy.

14 Proto tento lid znovu udivím,

vykonám s nimi divy divoucí;

moudrost jejich moudrých vymizí

a vytratí se rozum rozumných.

Hrnčíř a jíl

15 Běda těm, kdo své úmysly

před Hospodinem v hloubce skrývají,

kteří své dílo ve tmě konají

a myslí si: „Kdo nás uvidí? Kdo o nás ví?“

16 Takové nesmysly!

Má se snad hrnčíř pokládat za jíl?

Říká snad dílo o tvůrci: „On mě netvořil“?

Říká snad hrnec o hrnčíři: „On nic neumí“?

17 Už brzy, za velmi krátký čas

se z Libanonu stane sad

a sad se bude za les počítat.

18 V ten den hluší slova knihy uslyší,

oči slepých prohlédnou z černé tmy.

19 Ponížení se v Hospodinu znovu zaradují,

ve Svatém izraelském budou jásat ubozí.

20 Pomine totiž tyran, drzoun už nebude,

každý, kdo si ve zlu libuje, bude odstraněn –

21 ti, kteří pouhým slovem obviňují člověka,

ti, kteří na obhájce chystají v bráně past,

ti, kdo lží zbavují nevinné jejich práv.

22 A proto Hospodin, jenž vykoupil Abrahama, říká o domu Jákobovu:

Jákob už nebude dále zahanben,

blednout strachy už více nebude.

23 Až ve svém středu uvidí

své děti, dílo rukou mých,

tehdy mé jméno posvětí,

Svatému Jákobovu svatost přisoudí;

před Bohem Izraele budou bázeň mít.

24 Rozum dostanou duchem bloudící

a ti, kdo reptali, se dají poučit.