Hostina národů

1 Hospodine, můj Bůh jsi ty,

tebe vyvyšuji, tvé jméno velebím,

neboť jsi věrně a jistě učinil

divy, které jsi zdávna připravil.

2 Ty jsi obrátil město v sutiny,

z pevnosti zbyly hromady rozvalin,

baštu cizáků jsi z města odstranil –

nebude vystavěna znovu navěky!

3 Proto ať ti vzdá čest mocný lid,

město krutých pohanů ať tě ctí,

4 neboť ses pro slabé stal pevností,

pevností ubohých v jejich úzkosti,

jejich útočištěm před bouří

a zastíněním před výhní.

Soptění ukrutných

je jako bouře proti zdi

5 a jako výheň na poušti.

Povyk cizáků jsi však přerušil,

jako když oblak výheň zastíní –

umlkla píseň ukrutných!

6 Hospodin zástupů na této hoře vystrojí

bohaté hody pro všechny národy,

hody se zralým vínem a masem šťavnatým,

s vínem vyzrálým a vybraným.

7 Na této hoře odstraní

závoj všechny lidi halící,

roušku kryjící všechny národy –

8 samu smrt navždy odstraní!

Panovník Hospodin setře všem slzy z tváří,

na vší zemi zbaví svůj lid potupy.

Tak promluvil Hospodin.

9 V ten den pak řekneš:

„Hle, toto je náš Bůh,

v něj jsme doufali a on nás zachránil.

Toto je Hospodin, v něj jsme doufali;

jásejme a radujme se z jeho záchrany!“

10 Hospodinova ruka na této hoře spočine,

Moáb však bude dupán v zemi své,

jako bývá zadupána sláma do hnoje.

11 Moáb v tom hnoji ruce rozpřáhne,

jako se rozpřahuje plavec ve vodě;

jeho pýcha ale klesne každým pohybem.

12 On strhne tvé vysoké nedobytné zdi,

zboří a srazí je do prachu na zemi!