Ortel nad Jeruzalémem

1 Ortel nad Údolím vidění:

Co je ti,

že jsi celé vystoupilo na střechy,

2 město plné křiku a bouření,

město hýření?

Tví mrtví nebyli mečem zabiti,

v boji nepadli.

3 Všichni tví vůdci se rozprchli,

bez výstřelu z luku byli zajati.

Všichni tví utečenci byli spoutáni,

jakkoli daleko utekli.

4 A proto říkám: „Nechte mě,

abych se hořce vyplakal.

Utěšit se mě nesnažte –

můj lid stihla záhuba!“

5 Pán, Hospodin zástupů,

způsobil v Údolí vidění

den hrůzy, porážky a zmatení,

den boření hradeb a křiku mezi horami.

6 Elam svůj toulec uchopil,

muži na vozech a na koních,

i Kír ukázal svůj štít!

7 Vozy zaplavily tvá krásná údolí,

brány obklopili jezdci na koních –

8 Juda byl zbaven ochrany!

V ten den ses ohlížel po zbraních Lesního paláce.

9 Prohlédli jste mnohé trhliny ve Městě Davidově a shromáždili jste vodu v Dolním rybníce.

10 Sečetli jste jeruzalémské domy a některé jste zbořili, abyste zpevnili hradby,

11 a mezi obě hradby jste napustili vodu ze Starého rybníka.

Neohlíželi jste se však po Tvůrci města; nevšímali jste si Toho, kdo je odedávna budoval!

12 Pán, Hospodin zástupů,

vás volal toho dne:

„Plačte a truchlete,

oholte hlavy, pytlem se oblečte!“

13 A hle – radost a veselí,

porážení dobytka, zabíjení ovcí,

masné hody, vinné pitky:

„Jezme a pijme,

vždyť zítra zemřeme!“

14 Hospodin zástupů mi řekl do uší: „Ten hřích vám nebude odpuštěn až do smrti.“ Tak praví Pán, Hospodin zástupů.

Ortel nad Šebnou a Eliakimem

15 Toto praví Pán, Hospodin zástupů:

Jdi říci tomu slouhovi,

správci paláce Šebnovi:

16 Co tu pohledáváš?

Co myslíš, že tu znamenáš,

že sis tu dokonce i hrobku vytesal?

Vytesal sis hrobku pěkně ve výšce,

místo odpočinku sis vykutal ve skále.

17 Jen se, ty hrdino, podívej,

jak tě Hospodin pevně popadne,

jak prudce s tebou zatřese!

18 Zavine tě do klubíčka jako míč,

zakutálí tě do širé krajiny.

Tam umřeš i s chloubou svých vozů –

domu svého pána jsi dělal ostudu!

19 Z tvého postavení tě vyženu,

budeš zbaven svého úřadu!

20 V ten den povolám svého služebníka Eliakima, syna Chilkiášova,

21 obléknu mu tvé roucho a opášu ho tvou šerpou. Do jeho rukou předám tvou pravomoc a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma a domu Judova.

22 Na jeho rámě vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.

23 Zapustím ho jako hřeb v pevné zdi a stane se trůnem chlouby svého otcovského domu.

24 Na něm bude viset všechna váha jeho otcovského domu, jeho ratolestí a výhonků – všemožné drobné nádobí od pohárků až po džbány.

25 V ten den, praví Hospodin zástupů, onen hřeb zapuštěný v pevné zdi povolí, vylomí se a spadne a náklad na něm visící se roztříští. Tak promluvil Hospodin.