Ortel nad Damaškem

1 Ortel nad Damaškem:

Hle, Damašek přestane být městem,

bude z něj pouhá hromada trosek!

2 Jeho městabudou navěky opuštěna,

stanou se útočištěm pro stáda

a nebude, kdo by je odehnal.

3 Efraim přijde o svoji pevnost,

Damašek přestane být královstvím

a pozůstatek Aramu

dopadne jako sláva Izraelců –

tak praví Hospodin zástupů.

4 V ten den Jákobova sláva uvadne

a jeho vypasené tělo vyhubne.

5 Bude to, jako když se o žni sklízí obilí,

když se shromažďují klasy v náručí;

bude to, jako když se sbírají klasy

v údolí Refaim.

6 Zbudou z něj pouhé paběrky,

jako když se češou olivy:

dvě tři olivky na vrchu koruny,

čtyři pět se jich urodí na větvích –

tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.

7 V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí.

8 Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil.

9 V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejciutekli před syny Izraele – všude samá pustina.

10 Zapomněla jsi na Boha své spásy,

na skálu své síly nemyslíš.

Proto, ač sázíš vzácné rostliny

a pěstuješ si révu z ciziny,

11 i kdyby ti vypučely ještě v den sadby,

ještě to ráno kdyby ti rozkvetly,

sklizeň ti ale najednou zmizí

v den choroby a hrozné bolesti.

12 Běda bouřícím davům lidí

jako když bouří moře při bouři!

Běda národům burácejícím

jako burácejí vody v peřejích!

13 Ač burácejí národy

jako burácením vod mohutných,

až on je okřikne, uprchnou do dáli

jako plevy hnané větrem po kopcích,

jako chmýří ve vichřici.

14 S večerem přicházejí náhlé hrůzy,

než se však rozední, už jsou pryč.

Takový je úděl těch, kdo nás plení,

takový osud těch, kdo nás drancují.