Ortel nad Moábem

1 Ortel nad Moábem:

V jediné noci vypleněn,

Ar Moábský je zahuben!

V jediné noci vypleněn,

Kir Moábský je zahuben!

2 Dibonští do svého chrámu stoupají,

jdou plakat na své výšiny.

Nad osudem Nebó a Medeby

Moábci kvílejí.

Všechny hlavy oholeny,

všechny brady ostříhány,

3 v pytlovině chodí v ulicích

a na střechách i náměstích

jen samé kvílení;

slzy se valí po tvářích.

4 Chešbon a Eleale bědují,

jejich nářek zní až do Jahcy.

Moábští bojovníci křičí na poplach,

jejich duše je zděšená.

5 Mé srdce nad Moábem běduje!

K Coaru proudí jeho uprchlíci,

až k Eglat-šelišiji.

Luchitským svahem

s pláčem stoupají,

cestou k Choronaim

nad zkázou bědují.

6 Z nimrimských vod zbyla pustina,

tráva je spálená,

bylina uvadla,

zeleň zmizela.

7 A proto vše, co mohli zachránit,

odnesli s sebou přes potok Arabim.

8 Moábskou zemí obchází jejich křik,

až do Eglaim zní jejich kvílení,

až do Beer-elim zní jejich kvílení!

9 Vody Dimonujsou naplněny krví,

já však Dimonu přidám ještě víc –

pošlu lva na ty, kdo z Moábu prchli,

i na ty, kdo v zemi zůstali.