Mojžíšova závěť

1 Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele.

2 Řekl:

„Hospodin přišel ze Sinaje,

ze Seíru, jako když slunce vychází,

tak jim z pohoří Paran zazářil.

S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše,

oheň Zákona vzešel z jeho pravice.

3 Ó, jak miluješ lidi!

Všechny své svaté v ruce máš.

Oni se k tvým nohám přivinuli,

aby přijímali slova tvá –

4 Zákon, jenž Mojžíš vydal nám,

dědictví shromáždění Jákobova.

5 Ješurunovistal se králem,

vůdcové lidu když sešli se

společně s kmeny Izraele.

6 Ruben ať žije, ať nikdy nevymře,

ač jeho mužů jen hrstka je!“

7 O Judovi řekl:

„Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův,

k jeho lidu jej zpět přiváděj.

Když bojuje svou vlastní rukou,

proti nepřátelům mu pomáhej.“

8 O Levim řekl:

„Kéž tvé urim a tumim,Hospodine,

připadne muži tobě věrnému!

Zkusils jej onou zkouškou v Masse,

přel ses s ním u vod sváru v Meribě.

9 O otci i matce řekl: ‚Nehledím na ně!‘

Na vlastní bratry nebral zřetel

a ke svým dětem neznal se.

Ano, tvé slovo zachovali,

tvou smlouvu budou střežit levité.

10 Jákoba budou tvým pravidlům učit

a Zákonu tvému Izrael.

Kadidlo před tebe budou klást,

zápaly přinášet ti na oltář.

11 Požehnej, Hospodine, jeho síle,

v díle jeho rukou zalíbení měj.

Jeho protivníky udeř do slabin,

aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!“

12 O Benjamínovi řekl:

„Hospodinův miláček to je –

kéž zůstává u něj v bezpečí!

On jej ochraňuje každý den,

vždyť odpočívá v jeho náručí.“

13 O Josefovi řekl:

„Jeho zemi ať žehná Hospodin

nejlepší rosou z nebe nahoře,

prameny sahajícími dolů do hloubky,

14 nejlepšími dary slunce,

nejlepší úrodou všech měsíců,

15 největší chloubou hor odvěkých,

nejlepšími dary věčných pahorků,

16 nejlepším ze země a její plnosti!

Přízeň Toho, jenž přebývá v keři,

na hlavě Josefově nechť spočine,

na temeni vyvoleného z bratří!

17 Jak prvorozenému býku čest mu náleží,

jeho rohy jsou rohy buvolí;

národy ze všech zemských končin

on těmi rohy porazí.

Takové ať jsou desetitisíce Efraimovy,

takové tisíce Manasesovy!“

18 O Zabulonovi řekl:

„Raduj se, Zabulone, kdykoli vycházíš,

a ty, Isachare, v stanech svých!

19 Na horu svolají různé národy,

tam budou přinášet pravé oběti.

Budou sytit z mořského bohatství,

z pokladů v písku ukrytých.“

20 O Gádovi řekl:

„Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje!

Gád se uložil jako lvice,

s ramenem i hlavu utrhne!

21 To nejlepší si nechal pro sebe,

díl, jenž je velitelům vyhrazen.

V čele lidu totiž směle šel

a Hospodinovu spravedlnost prováděl,

jeho rozhodnutí pro celý Izrael.“

22 O Danovi řekl:

„Dan je mladý lev,

z Bášanu vyskakuje!“

23 O Neftalímovi řekl:

„Přízní jsi nasycen, Neftalíme,

požehnání Hospodinova jsi pln,

jezero i s jižní stranou opanuj!“

24 O Ašerovi řekl:

„Nad jiné syny požehnán je Ašer,

mezi bratry ať je oblíben,

své nohy ať smáčí olejem!

25 Z železa a bronzu ať jsou tvé závory,

po všechny své dny žij v bezpečí.

26 Nikdo není jako Bůh, Ješurune!

Na pomoc tobě spěchá nebem,

brázdí oblaka ve slávě své!

27 Odvěký Bůh je tvým útočištěm,

věčné náručí tě podepře.

Tvé nepřátele před tebou žene

a říká: ‚Vyhlaď je!‘

28 Izrael proto bydlí v bezpečí,

Jákobův příbyteknikdo neruší

v zemi obilí a vína,

kde z nebe padá rosa.

29 Jak jsi, Izraeli, blažený!

Kdo je ti podobný,

lide, jejž Hospodin zachránil!

On je štítem tvé ochrany

a mečem tvého vítězství.

Ať se tví nepřátelé před tebou krčí

a ty ať jim šlapeš po šíji!“