Zralí pro konec

1 Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – koš zralého ovoce!

2 „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Hospodin řekl: „Můj lid Izrael je zralý pro konec! Víckrát už je neušetřím.

3 V ten den se chrámové zpěvy obrátí v kvílení, praví Panovník Hospodin. Všude spousta rozházených mrtvol! Všude ticho.“

4 Slyšte, vy, kdo šlapete po chudácích,

vy, kdo ničíte ubožáky na zemi,

5 se slovy:

„Kdy už skončí svátek novoluní,

abychom prodávali obilí?

Kdy už skončí den sobotní,

abychom zrní nabídli,

abychom z míry ubrali a k ceně přidali,

abychom šidili falešnými váhami,

6 abychom si nuzné koupili za peníz

a ubohé za dva sandály,

abychom místo zrní

prodávali otruby?“

7 Hospodin přísahá při Pýše Jákobově: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“

8 Copak se kvůli tomu neotřese země,

nedá se každý její obyvatel do pláče?

Jako Nil se celá rozlije,

vzedme se a zase opadne

jako ta řeka v Egyptě!

9 V ten den,

praví Panovník Hospodin,

nechám slunce zajít v poledne

a zatemním zemi vprostřed dne.

10 Vaše slavnosti obrátím v truchlení

a všechny vaše písně v kvílení.

Všechny vás obleču do pytloviny

a všechny hlavy budou oholeny.

Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným –

její poslední den bude nejtrpčí!

11 Hle, přicházejí dny,

praví Panovník Hospodin,

dy na zem pošlu hlad –

ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě,

ale po slyšení Hospodinových slov.

12 Od moře k moři se budou plahočit

a od severu bloudit na východ,

aby hledali Hospodinovo slovo,

ale nenajdou.

13 V ten den budou omdlévat žízní

krásné panny i statní mladíci –

14 ti, kteří přísahají na hřích Samaří.

Prý: „Jakože je tvůj Bůh, Dane, živ!

Jakože žije pouť do Beer-šeby!“ –

takoví padnou, aby už nevstali.